JAK JSME JELI NAKUPOVAT
Mamka, já, sestra, Violi, Jiřík - jedna neděle, cesta na nákupy, několikrát špatně odbočeno, dálnice, auto bez dálniční známky.. čtěte :-)
Neděle odpoledne. Potřebujeme do jednoho nejmenovaného velkého obchodu, kde prodávají tu spoustu potřebných věcí a ještě větší spoustu těch nepotřebných. Taky tam seženete brusinky.. :-)
Moje mamka řídí, sestra sedí jako spolujezdec a já dělám společnost dětem vzadu. Nákup proběhl v pořádku, tedy až na to, že jsme toho koupili více, než bylo napsané na papírku, ale znáte to, tam se těžko odolává. Zatím bylo vše dle scénáře, ale přišlo narušení v podobě přání sestry se stavit do dalšího obchodu, kde potřebovala nějaké věci na sport. Narušení v tom smyslu, že jsme sjeli z plánované trasy a mamka začala bloudit. Prý že Brno - Jih, tady se dá asi sjet, ale nějak jela dál na centrum, takže jsme si trochu zajeli.
Každopádně se nám povedlo najet tím správným směrem k obchodu, kde jsme měli rezervovanou skříňku do koupelny. Byli jsme blízko. Ukazatel hlásal již jen 3 km, hurááá. Již jen jedna odbočka, ovšem až ta další za sjezdem na dálnici na Prahu, kam jsme právě sjeli. Dálniční známka není a hned u první benzinky passat dálniční policie. Mamka panikaří. Sestra klidně oznamuje, že na první sjezd je to jen kousek. Já sleduji, jestli se ten passat rozjel za námi nebo za někým jiným. Jiřík spí a Violi fňuká, že nechce, aby šla babička do vězení. Adrealinu je v kabině tolik, že moucha by tou vrstvou neproletěla. Těsně před tím, než nás passat dojel, přišel zmíněný sjezd a rychle pryč z dálnice. Rozhodně si ale myslím, že kdyby nás zastavili a měli tu čest s naší posádkou, kde byly dvě pětiny na pokraji zhroucení, tak nás stejně pustí.
O pár kilometrů a několik minut dále, jsme opět před tou důležitou odbočkou, sjezd na Prahu jsme minuli, bohužel už ale ne sjezd na druhou stranu. Tentokrát jsme ale stihli rychleji zareagovat. V této chvíli jsme naznali, že v zachování psychické rovnováhy nás všech již nebudeme riskovat třetí pokus.
Domů už jsme trefili v pořádku. Mamka to okomentovala tak, že měla svůj den, Violka že to byl fajn výlet.
Dodatek č.1: sestra mi právě psala, že se do zmíněného obchodu vydala dnes autobusem a cituji „Tak teď jsem zažila nejpekelnější cestu po Brně autobusem .. aneb jak jet místo 10 minut hodinu“. Že by měl řidič taky svůj den?
Dodatek č.2: mamka mi dovolila napsat tento článek a nejsem škodolibá dcera, sama se tomu dnes taky smála.
Dodatek č.3: foto je ilustrativní - takhle jsem děti jednou fotila, když "chtěli někam jet".
