SPOJKA, BRZDA, PLYN
Po téměř třech letech usedám opět za volant. Malý krok pro lidstvo, ohromný skok pro mě samotnou.
Jak že to je? Spojka, brza, plyn? No ano, tohle si pamatuji dobře. Otočit klíčkem, zařadit rychlost a jde se na to. Na silnici si netroufám, táta mě bere na naši louku. Děti nesmí chybět, podpora je potřeba. Mamí, tak jedeme.
Dřív jsem řídila často, pak přišel nějaký blok a s řízením jsem měla problém. Je na čase to změnit a opět sednout za volant. Na první jízdu to bylo super. Jezdila jsem asi dvacet minut po louce. Rozjezd celkem bez problémů, zase tak zlé to se mnou nebude.
Den druhý - druhá jízda - jde se trénovat popojíždění v koloně bez kolony. Kolemjdoucí kroutí asi hlavou, naštěstí jsou jen dva, z toho jeden pes. Někde se to naučit musím, že? Tak proč ne u nás na louce. Dětem se to líbí. Na konci to ohodnotily tak, že to byl super výlet. Mám skromné děti.
Je na čase vyjet na silnici - den třetí - jízda na druhý konec vesnice, historický okamžik. Musím se pochválit, vše v pořádku, dokonce jsem po cestě potkala tři auta.
Den čtvrtý - jedeme do města. Ano, správně čtete, troufám si do města. Každopádně má to jednu malou vadu - blbé boty, chce to tenisky, ne baleríny, které mají hladkou podrážku. No příště. Aut bylo už tolik, že jsem je ani nepočítala. Jsem velká holka, zase řídím.
Jedno je jasné, než si zase řádně zvyknu a troufnu si na delší cestu, bude to ještě chvíli trvat. Co se týče parkování, nezajímají mě místa hned u vchodu do obchoďáku. Moje místo je na odlehlém konci parkoviště, kde si klidně stoupnu přes dvě parkovací místa.
A co vy? Jezdíte pravidelně? Troufáte si i s dětmi na delší vzdálenosti? Nebo jste na tom podobně jako já a třeba znovu začínáte? Pochlubte se a klidně připište nějaké vtipné historky z cest.
Řízení zdar!
