TICHO JE BALZÁM..
Tento článek by mohl být poetický, plný klidu a pojednávat o tom, jaké je to štěstí, když je chvíli ticho. Jenže...
Shodly jsme se na tom všechny. Ticho je balzám, dokud nemáte děti, pak je to podezřelé.
Snad každý rodič (tedy minimálně všichni ti, co mají již starší děti) ví, že jakmile je delší dobu ticho, je něco špatně. Slyšela jsem již několik historek a i ti moji dva se několikrát vyznamenali. Z jednoho takového ticha vznikl obraz k mým narozeninám od Jiříka - bohužel ne na papír, ale na zeď. A věřte mi, že Jiří není žádný troškař. Co do velikosti obrazu se toho skutečně nezalekl. A těch použitých barev..
Violi se vydala krapet jinou cestou. Rozhodla se nezkrášlovat náš domov ale přímo sebe. Zřejmě nebyla spokojená s tím, jak byla ostříhaná, tak to vzala do svých rukou a to doslova. Přední kadeřníci by se nestačili divit. Kreativita tehdy 3 leté holčičky skutečně stála za povšimnutí. Navíc se jednoznačně držela trendu "jedna strana musí být kratší". Zub sem zub tam, však to se nějak poddá. Nakonec jsem to nevydržela a nahnala ji opět ke kadeřnici. A když jsem u těch nůžek, vzpomněla jsem si na jednu historku od známé. Její chlapeček na ni volal z vedlejšího pokoje, že "číhá, číhá". Ona si naivně myslela, že číhá u okna na tátu, který se měl každou chvíli vracet z práce. Tak ho tedy ještě podpořila ať číhá, číhá. Chlapeček tedy číhal, číhal, až dočíhal, protože už nebylo co číhat. Celá záclona byla načíhaná na kousky.
Já už to mám tak, že jakmile je chvíli ticho, raději preventivně kontroluji, co se děje. Tak nějak se snažím předcházet katastrofám. Bohužel musím konstatovat, že ta ona "chvíle" se nějak víc a víc zkracuje a děti jsou víc a víc šikovné a vynalézavé. Na druhou stranu je dle mého dobře, pokud mají děti i trochu té volnosti a pocitu, že mohou dělat nějaké věci i sami.
Na fotce můžete vidět naši Zoe, která zřejmě taky byla chvíli ticho. Ono to mazání krémem je celkově hodně oblíbené. A co u vás? Napiště mi do komentáře nějakou tu historku, co vše se může stát, když je chvíli ticho.
Update: málem bych zapomněla na jednu bolestivou příhodu. Bolestivou pro mě. Byla jsem s Jiříkem někde u doktora a Violku hlídal děda. Během hlídání se ho ptala, jestli si může hrát na kadeřnici, tak jí to povolil. Violka byla ticho, nic nepotřebovala.. Když jsme dojeli domů, jen co jsem otevřela dveře, cítila jsem povědomou vůni. Vůni mého milovaného Chanelu. Violka si hrála na kadeřnici s mým Chanelem. Nezbyla ani kapka (měla jsem tam zhruba polovinu). Větraly jsme asi týden, ale stejně jsem ho pořád cítila. Každopádně jedno je fajn. Ta holka má styl po mně, protože lehvných voňavek si vůbec nevšimla a šla vyloženě jen po Chanelu.
KOMENTÁŘE
Pro vložení komentáře se musíte přihlásit! | gabriela Uf, koukám, že veselo je všude :-D 03.11.2015 10:54 |
 | alisi Tak u nás (přesněji řečeno na chalupě s babičkou za mé díkybohu nepřítomnosti) synek s neteří vytáhli zpoza postele polystyrénové desky, pečlivě je do mrtě rozdrolili a udělali si uprostřed léta chumelenici. Byli velmi, velmi hodní... (na chalupě bývá frmol, takže na kontrolu potomstva došlo k lítosti přítomného dozoru až po značné době). Výsledek? Dvě děti v naprosté eufórii, jedna babička v infarktovém stavu a jeden tatínek v pr.... Kdo měl někdy tu čest s rozsypanými kuličkami tohoto plastového materiálu, ví, o čem mluvím. Přilnou prakticky k jakémukoliv povrchu, včetně hubice vysavače, a nehodlají se z ní hnout. V povlečení, peřinách, skříních... jsme je nacházeli ještě velmi, velmi dlouho po památné kratochvíli. Ale jedno pozitivum to mělo. Definitivně jsem si rozmyslela dosypávání kojícího polštáře, radši tam nacpala starej polštářek a tím si mnohé ušetřila.. Kdybyste někdo toužil po pytli malých nevinných sněhobílých kuliček, zdarma zašlu. 25.10.2015 22:29 |
 | kajaa U nás jednou taky bylo takhle ticho. Výsledek: rozmotané 4 role toaletního papíru po celém dětském pokoji a jako bonus obrázek namalovaný voskovkou na nové tapetě. Podle jedné známé má prý to naše dítě ale talent :-D 13.10.2015 10:06 |
