NATÁČENÍ V TELEVIZI ANEB MATKY UTRŽENÉ ZE ŘETĚZU
Podzim 2015. Regenenerovaly jsme po letním maratonu výtvarných dílen na festivalech a říkaly si, že jsme trošku blázni a že bychom měly zvolnit... No jo, jenže znáte to, když něco milujete, tak prostě na to myslíte pořád a vlastně si ani od toho odpočinout nechcete :-)
No a najednou do té naší schizofrenie připlul velmi milej mail. Ha, píší nám z internetové televize Elia TV, že jsou nadšené naším projektem a že by s námi rádi udělali rozhovor! No tak na to nelze než kývnout :-)
První euforka se nesla ve znamení typických ženských “problémů” typu - “Co si jako vezmeme na sebe?” a “Kamera přidává kila, to by chtělo shodit” :-) :-) Jenže nebylo co řešit, protože rozhovor se měl natáčet poměrně záhy, takže jsme se pochválily, jaký jsme krásný matky a shodly se, že černý barvy v šatníku máme všechny dost, a že je to jedna z “našich barev” projektu, tak volba je jasná :-)
To, že rozhovor nemá smysl natáčet s účastí všech našich malých osmi dětí jsme se shodly a vysvětlili natáčecímu týmu hned zpočátku, a také že v opačném případě by to mohlo být života či vybavení studia ohrožující nebo přinejmenším riziko totálního vyčerpání všech zúčastněných :-) Zbývalo už jen zmobilizovat všechny možné varianty hlídání, konečně se nalíčít, načesat, vzít si něco jiného, než oblečení na písek a vyrazit.
Do studia jsme vpluly jako tsunami v euforii, že jsme na pár hodin bez dětí, bez fleků od jídla na oblečení, nikdo po nás nic moc nechce a ještě se na nás všichni usmívali a nabízeli nám samé dobroty na ochutnání. Mezi salvami smíchu jsme se dozvídaly, že si nás pletou, protože vypadáme jako sestry a nechápou, že jsme tak svěží s tolika malými dětmi!! Ano, udělily bychom nobelovku za vynález make-upu!
A přišla Alžběta. Milá moderátorka sršící přirozeným humorem a empatií. Ta nás ještě více nakazila pozitivní energií, že jsme až uváděly do rozpaků tichého pana zvukaře, když se nám snažil umístit mikrofony a hledal, kudy všude pod oblečením protáhnout kabely, aby nebyly vidět :-) A už jsme seděly u šálku čaje, povídaly o sto šest, potily se pod obřími studiovými světly a najednou uběhla více jak půlhodina... Světla zhasla, kamery se vypnuly. A my překvapeně a trochu posmutněle: "to už je jako konec?” :-)
No vůbec se nám z Elia TV nechtělo! No a protože jsme byly komplet včetně Gábi, která speciálně přijela na natáčení z Moravy a na telefonu nás nestrašily nějaké zoufalé zprávy od hlídačů našich dětí, tak jsme si to krásný odpoledne prodloužily do brzké společné večeře.
Uběhlo hodně dlouhých týdnů, je leden a já koukám, video je venku! Ve fofru píšu holkám a nedočkavě si to pouštím. Tady bych vynechala asi většinu z toho, jaké byly naše první reakce :-) :-) Ale padaly tam věty typu:
"...jdu večer cvičit a myslím, že trenérovi řeknu, ať pěkně přitvrdí..."
"...ach jo, proč jsem si brala krátký rukáv, nevíte? :-) ..."
"...akorát holky se musím omluvit já vás nepustila vůbec ke slovu..achj jo! odpustíte mi?? "
"...mi povídej, to jako takhle hrozně vypadám i skutečně? :-) "
"...jen nás mohli brát bez detailu :-) "
Pak jsme se zase uklidnily, daly si něco dobrýho, mrkly na těch svých osm malých zlatíček a a zhodnotily, že i přes přehnanou sebekritiku na fyzično bychom ale z rozhovoru nezměnily jedinou větu...
Mrknout na tu srandu můžete tady :-)
